Přeskočit na obsah

Orel indomalajský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxOrel indomalajský
alternativní popis obrázku chybí
Orel indomalajský
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddravci (Accipitriformes)
Čeleďjestřábovití (Accipitridae)
Rodorel (Ictinaetus)
Blyth, 1843
Binomické jméno
Ictinaetus malaiensis
(Temminck, 1822)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Orel indomalajský (Ictinaetus malaiensis) je mohutný dravec z čeledi jestřábovití, který plachtí nad lesy kopcovitých oblastí tropické a subtropické jižní, jihovýchodní a částečně i východní Asie. Jedná se o jediného zástupce rodu Ictinaetus.

Systematika a rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Orel indomalajský utváří dva poddruhy s následujícím rozšířením:[2]

Západní okraj výskytu druh tvoří indický Gudžarát.[3] Druhové jméno malaiensis (resp. malayensis) znamená „malajský“.[4]

Stanoviště

[editovat | editovat zdroj]

Typické stanoviště druhu tvoří kopcovité a hornaté lesy i mangrovy.[5] Může se vyskytovat i v sekundárním lese a křovinatých oblastech. Nejčastěji obývá oblasti do 2000 m n. m., může však vystoupat až do 3000 m n. m. a v Nepálu dokonce do 4000 m n. m.[6]

Orel indomalajský v letu s patrným rovně zakončeným ocasem

Tento statný orel dosahuje délky těla kolem 69–81 cm.[5] Křídla jsou dlouhá a široká, stejně jako ocas. V letu se ocas jeví jako dlouhý, na konci useknutý s ostrými hranami. Většina opeření je černohnědá, pouze ocas má šedé nevýrazné příčné pruhy. Duhovky jsou tmavě hnědé, ozobí a nohy žluté.[6][7]

Vyskytuje se samostatně nebo v páru. S oblibou hoduje hlavně na vejcích, ptáčatech nebo dokonce inkubujících ptácích na hnízdech v korunách stromů nebo v křoví. Vedle toho patří do jídelníčku orla i menší savci, jako jsou letouni nebo kuskusové.[6] Z dalších druhů lovených orlem indomalajským byli zaznamenáni mj. ratufa obrovská[8] nebo makak kápový.[9] Nepohrdne ani plazy, žábami a větší hmyzem.[6]

Hnízdění

[editovat | editovat zdroj]
Orel indomalajský na hnízdě

Doba hnízdění závisí na oblasti. V jižní Indii dochází k hnízdění typicky mezi listopadem a březnem, v severnějších oblastech od prosince do května. Na vrcholu stromů si staví velké, avšak hezky upravené hnízdo z větviček, které může mít až 1,2 m v průměru a hloubku až 0,6 m. Vystélku tvoří listy. Samice klade jedno, maximálně dvě vejce.[6][10][11]

Ohrožení

[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní svaz ochrany přírody považuje orla indomalajského za málo dotčený druh, nicméně přiznává, že jeho populace je na pomalém ústupu vlivem odlesňování. V roce 2001 se celková početnost druhu odhadovala na cirka 10 000 jedinců.[12]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. Hoatzin, New World vultures, Secretarybird, raptors. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. 
  3. PARASHARYA, B. M. Black Eagle Ictinaetus malayensis at Narmada Dam, Gujarat. Indian Birds. 27 February 2010, roč. 6, s. 95–96. Dostupné online. (anglicky) 
  4. JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 239. (anglicky) 
  5. a b GRIMMETT, Richard; INSKIPP, Carol; INSKIPP, Tim. Birds of the Indian Subcontinent. 2. vyd. London: Christopher Helm, 2016. (Helm field guides). ISBN 978-1-4081-6265-1, ISBN 978-1-4081-2763-6. S. 106. 
  6. a b c d e FERGUSON-LEES, James. Raptors of the world. Boston: Houghton Mifflin, 2001. Dostupné online. ISBN 978-0-618-12762-7. S. 722-724. (anglicky) 
  7. JEYARAJASINGAM, Allen. A field guide to the birds of Peninsular Malaysia and Singapore. 2. vyd. Oxford: Oxford university press, 2012. ISBN 978-0-19-963942-7, ISBN 978-0-19-963943-4. S. 133. (anglicky) 
  8. Borges, Renee. Predation attempt by Black Eagle (Ictinaetus malayensis perniger) on Indian Giant Squirrel (Ratufa indica elphinstonii). J. Bombay Nat. Hist. Soc.. 1986, roč. 83, s. 203. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Ali, Rauf. Feeding ecology of the Bonnet Macaque at the Mundanthurai Sanctuary, Tamil Nadu. J. Bombay Nat. Hist. Soc.. 1986, roč. 83, čís. 1, s. 98–110. Dostupné online. (anglicky) 
  10. BAKER, E. C. Stuart. Notes on the Nidiëcation of some Indian Falconidr - III. The Genera Ictinaetus and Microhieras. Ibis. 1918-01, roč. 60, čís. 1, s. 51–68. Dostupné online [cit. 2023-11-16]. ISSN 0019-1019. DOI 10.1111/j.1474-919X.1918.tb00770.x. (anglicky) 
  11. Buchanan, Kenneth. Nesting of the Black Eagle. J. Bombay Nat. Hist. Soc.. 1899, roč. 12, čís. 4, s. 776–777. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Ictinaetus malaiensis [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22696019A93538909.en. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]